Městský soud v Praze

Spálená 2, Praha 2

sp. zn. : 16 Co 176/2001

- Mašita ca ČR - MS

 

 

Praha 5. 6. 2001

 

 

věc: Sdělení, zpětvzetí návrhu na dovolání, návrhy k odvolacímu jednání

 

 

K mému odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 20. dubna 2000, ve znění doplňujících rozsudků a opravných usnesení, sp. zn. 18 C 32/99, v moji žalobě o odškodnění za nezákonná zbavení osobní svobody dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 5. 5. 1999, sp. zn. II. ÚS 321/98, k jednání o tomto odvolání dne 6. 5. 20001 sděluji a navrhuji odvolacímu soudu toto:

 

1. Na svém odvolání v této věci dál trvám, včetně přiznání úroků z prodlení z celé žalované částky.

 

2. Svůj návrh na možnost dovolání k Nejvyššímu soud ČR beru tímto zpět, neboť v případě, že nebudu odškodněn dle uvedeného nálezu ÚS, podám v této věci témuž ÚS další ústavní stížnost.

 

3. Žalovaná ČR mi prostřednictvím zastupujícího Ministerstva spravedlnosti stále vnucuje odškodnění jen dle zákona o soudní rehabilitaci, čímž ignoruje uvedený nález ÚS v této věci. Takové odškodnění však nelze uznat ani jako analogii legis, neboť je nepřiměřeně nízké, tedy nápadně nevýhodné a byl bych dál silně poškozený. Zákon o soudní rehabilitaci byl přijat na jaře 1990, tedy před jedenácti lety, kdy zde byla úplně jiná platová úroveň. Ačkoli platy (mzdy) od té doby několikanásobně vzrostly, finanční odškodnění dle tohoto zákona zvýšeno nebylo. Zákonodárce v roce 1990 stanovil měsíční paušální odškodňovací částku na 2 500 Kč také vzhledem k odškodňovacím limitům tehdy platného zákoníku práce.Tyto limity však dle nálezu ÚS v této věci nyní již neplatí. Kupříkladu: zatímco v roce 1990 dle zákona o soudní rehabilitaci odškodňovací měsíční částka představovala tehdy průměrnou čistou (zdaněnou) mzdu v ČSFR a byla proto "přiměřena" (viz ust.. §1 odst. 1 tohoto zákona), v době vzniku mých nároků na odškodnění až z rozsudků Nejvyššího soudu ČR v dubnu 1996 činila průměrná měsíční mzda v ČR téměř 9 000 Kč - nyní činí průměrná měsíční mzda v ČR téměř 14 000 Kč. Z toho je zřejmé, že i dle zákona o soudní rehabilitaci je trvající měsíční finanční částka 2500 Kč silně "nepřiměřená". Mimoto: zákonodárce v zákoně o soudní rehabilitaci stanovil v r. 1990 vládě ČSFR povinnost valorizovat vládním nařízením odškodnění na úroveň všeobecně se výrazně zvyšujících platů (mezd). Takové nařízení ale vlády ČSFR a nyní ČR, které převzaly závazky vlád bývalé ČSFR (viz úst. zák. č 4/1993 Sb.) dosud nevydaly. Pokud tedy odvolací soud odvolání žalované ČR rovnou sám nezamítne a bude se zabývat i návrhem žalované ČR na postup dle zákona o soudní rehabilitaci, žádám, aby k jednání o mém odvolání předvolal tento soud tyto vládní představitele:

 

a) pana Ing Miloše Zemana, předsedu vlády ČR, adresa Úřad vlády ČR, nábř, E. Beneše 4, 118 01 Praha 1, který kromě svého nynějšího ústavního postavení byl v roce 1990 poslancem Federálního shromáždění, které přijalo zákon o soudní rehabilitaci,

 

b) pana JUDr. Pavla Rychetského, místopředsedu vlády ČR, adresa shodně jako u předsedy vlády pana Miloše Zemana, který byl v době přijetí zákona o soudní rehabilitaci jak poslancem FS, tak i místopředsedou vlády bývalé ČSFR,

a

c) pana Ing. Václava Klause, CSc., adresa Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Sněmovní 2, 118 00 Praha 1, který byl od vzniku samostatné ČR předsedou jejích vlád od roku 1993 do konce roku 1997 a v době přijetí zákona o soudní rehabilitaci byl také poslancem FS.

 

 

Tito pánové by pak soudu měli vysvětlit, proč valorizační ustanovení náhrady ušlé mzdy (platu) v zákoně o soudní rehabilitaci bylo přijato (jaký mělo mít právní význam) a proč je ve svých vládních funkcích neaplikovali do příslušného vládního nařízení.

 

 

Jednodušší právní cesta ovšem je - v souladu s nálezem ÚS v této věci - odvolání žalované ČR, zast. Ministerstvem spravedlnosti zamítnout a dál rozhodovat tak, jak uvádím ve svém odvolání, což tímto odvolacímu soudu také navrhuji.

 

 

S výhradou dalších návrhů.

 

Karel Mašita