Korespondence s ČT


Česká televize - k rukám generálního ředitele
Praha 4 - Kavčí hory, fax (02) 42 15 62

Praha 11. 5. 1998

Vážený pane generální řediteli!

Na číslo faxu předsedy Artfora - Jazzové sekce pana Karla Srpa přišel minulý týden dopis producenta Karla Hynieho z letošního 6. května. Jelikož byl tento dopis údajně dán na vědomí i Vám a týká se především mně jako dosud jediného autora, který má s ČT smlouvu k dokumentu o Jazzové sekci, dovoluji si Vás požádat, abyste svému podřízenému producentu Karlu Hyniemu nařídil, aby všechna svá rozhodnutí a jejich zdůvodnění o tomto pořadu sděloval především mně, tedy nikoli lidem, kteří ke zmíněnému dokumentu nemají žádný autorsko právní vztah. Což není jen pan Srp, ale i několik lidí, kteří mají osobní zájem na tom, aby tento dokument buď vůbec nevznikl, nebo aby jej směli výrazně korigovat do pouze oslavného pomníku několika málo "zasloužilým" jedincům.

Pominu-li fakt, že členem Jazzové sekce jsem v jejích počátcích byl a i v pozdějších letech jsem její činnost sledoval (vinou mé více než dvacetileté policejně justiční perzekuce jsem pak byl z kultury vytlačován), jako novinář jsem se např. i ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny (ředitel dr. Vilém Prečan) její detailní problematikou začal dokumentačně zabývat ihned po politickém převratu v roce 1990. Vím tedy o ní daleko víc a hlouběji než ti, kteří chtějí tuto moji práci zcela zmařit - viz Vám adresovaný Otevřený dopis býv. členů Jazzové sekce z letošního 29. března.

Myslím, že tento postup lze označit za "klasickou" ukázku komunisticko estébáckých praktik k zamezení realizace mé práce, které producent Hynie zřejmě upřednostňuje před mým objektivním pojetím tohoto pořadu. Viz např. to, že bez mého vědomí a souhlasu přizval na naše poslední setkání hlavní iniciátorku zmíněného Otevřeného dopisu; ten bez hlubších znalostí celé práce podepsalo jen asi 15 lidí, zatímco Jazzová sekce měla několik tisíc členů a desetitisíce příznivců - a to i v zahraničí, z nichž někteří z pozic velmi významných osobností např. z Velké Británie o spolupráci na tomto pořadu projevují zájem.

Navrhuji Vám proto osobní setkání, neboť na realizaci dokumentu o Jazzové sekci v ČT trvám a v tomto finančně a časově velmi náročnému projetku ztrácím důvěru v producenta Karla Hynieho.

Karel Mašita


(V odpovědi na dopis generálního tajemníka ČT Jiřího Kučery z 8. června 1998, která byla datovaná 20. července 1998, vyjádřil Karel Mašita značnou frustraci s rozhodnutím Jakuba Puchalského se s ním osobně nesetkat. Zároveň podal Radě České televize žádost na odvolání Jakuba Puchalského, kde popisuje celá svůj případ, viz níže. Zveřejňujeme také odpověď Rady ČT na toto podání. JČ)


Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Praha 10. 6. 1998

věc: Návrh na odvolání generálního ředitele České televize

Z titulu novináře - autora dokumentu o protikomunistické kulturní organizaci Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR a s odkazem na ust. § 4, odst. 1 a § 8, odst. 1 zák č. 483/1991 Sb, v platném znění, o České televizi (dále jen ČT), tímto žádám Radu ČT o okamžité odvolání generálního ředitele ČT mgr. Jakuba Puchalského, neprodlené zbavení funkce producenta Karla Hynieho a o zjednání nápravy v této mé autorské věci. Zároveň Radě ČT sděluji, že proti zmíněnému producentu Hyniemu už jsem podal podnět k zahájení jeho trestního stíhání. Tuto žádost jsem nucen podat Radě ČT proto, že jak generální ředitel ČT Puchalský, tak producent Hynie zřejmě zcela ignorují má autorská práva k dokumentu, který má pro širší veřejnost zásadní význam.

Vysvětlení:

Z pozice novináře, který se zhruba od roku 1973 publicisticky zabýval především moderní hudbou a s ní spojenými kulturními aktivitami, jsem se koncem roku 1990 začal dokumentárně historicky zabývat organizací Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR. Ačkoli jsem předtím kvůli tomuto svému zaměření měl s komunistickým režimem trvalé nezákonné policejně justiční problémy (mj. jsem několikrát soudně rehabilitován s nároky učastníka odboje), v této oblasti jsem setrval; už v roce 1974 jsem si podal přihlášku do Jazzové sekce a zaplatil jsem i tehdy požadovaný členský přispěvek, avšak krátce na to jsem byl několikrát nezákonně vězněn, čímž mi byla užší spolupráce s ní prakticky znemožněna. I proto tedy chci problematiku této organizace detailně a pravdivě přiblížit široké veřejnosti. K této práci jsem v letech 1991 a 1992 získal tvůrčí stipendia od Českého literárního fondu a spolupracoval jsem i s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, což může dosvědčit jeho dosavadní ředitel dr. Vilém Prečan. Jelikož jsem se v této investigativní práci dostal hluboko do všech vztahů a problematiky Jazzové sekce, požádal mě v roce 1992 její předseda pan Karel Srp o právní pomoc při odškodnění za jeho nezákonné uvěznění a ve vrácení nezákonně zabaveného majetku Jazzové sekce. To jsem přijal, pan Srp už byl odškodněn, část mobiliáře už byla vrácena v průběhu let 1993 - 1994, o vrácení zbytku stále probíhá úřední jednání. Poněvadž tato etapa mého zmocnění není dosud ukončena, mé zastupování v ní trvá.

V říjnu 1997 mi režisér mgr. Miloš Zábranský nabídl možnost práce na dokumentu o Jazzové sekci pro veřejnoprávní ČT. Po mém zjištění, že on sám o Jazzové sekci prakticky vůbec nic neví, jsem námět k tomtu dokumentu napsal sám a jeho prostřednictvím jsem ho ČT nabídl. Později mi řekl, že můj námět předal vedoucímu producentu tvůrčí skupiny ČT č. 14 Karlu Hyniemu, s nímž mi také zpostředkoval první osobní setkání dne 19. listopadu 1997. Na tomto setkání mi producent Hynie řekl, že námět přijímá, ale že je nutné připravit podrobnější, tzv. bodový scénář, podle něhož by mohl připravit předběžnou kalkulaci k výrobě dokumentu. Tento bodový scénář jsem opět vypracoval zcela sám a vzhledem k rozsáhlosti celé historie Jazzové sekce jsem jej časově rozvrhl do tří vysílacích bloků po cca hodině vysílacích časů tak, jak zněla naše dohoda s producentem Hyniem. Poněvadž K. Hynie řekl, že vše musí mít nejpozději koncem ledna 1998, aby mohl stanovit výrobní plán od jara roku 1998 a k vysílání v roce 1999, odevzdal jsem osobně tento bodový scénář v ČT už 19. prosince 1997 spolu s návrhem natočení dvou šotů se žádostmi k divákům, aby k výrobě dokumentu ČT poskytli vše, co mohou. Poté jsem s producentem Hyniem osobně v ČT jednal 16. ledna 1998, kde vyslovil souhlas s výrobou šotů s výzvami k divákům, a 23. ledna 1998, kde mi předložil k podpisu smlouvu o přijetí a honorování mého námětu. Tuto smlouvu jsem podepsal s tím, že producent Hynie už bezprostředně zahájí přípravy k vyrobě dokumentu. Dne 9. února 1998 jiná tvůrčí skupinou natočila dva šoty s prosbami k divákům o zapůjčení podkladů k dokumentu. Scénáře k šotům jsem napsal opět sám a zároveň jsem v nich osobně vystoupil. Dne 24. února 1998 mi byl doručen honorář za uvedený námět, nic dalšího mi ČT dosud nezaplatila, tedy ani bodový scénář a ani scénáře k šotům.

První šot s moji osobní prosbou k divákům odvysílala ČT ve dnech 15. - 16. února 1998, druhý začal být vysílán od 9. března 1998. Reakce na ně byla ze strany mých kolegů novinářů a od jiných mých známých velmi příznivá a všichni se shodli v tom, že je to můj záslužný čin, že dokument o Jazzové sekci měl vzniknout už dávno, protože jde o zcela ojedinělý fenomén československé kultury i politiky. Do ČT, mě osobně a i předsedovi Jazzové sekce panu Srpovi se ozvali desítky lidí s nabídkou spolupráce, což je vcelku pochopitelné, neboť Jazzová sekce měla v průběhu své existence několik tisíc členů a desetitisíce příznivců. Proto jsem také při mých dalších jednáních s producentem Hyniem opakoval, že by se příprava tohoto dokumentu a jeho výroba neměly odkládat, ten ale s konkrétními kroky stále otálel.

Začátkem dubna 1998 jsem se dověděl, že ČT zachytila jakési anonymní telefonní pohrůžky o tom, že pokud tuto náborovou kampaň ihned nezastaví, tak že dojde v areálu ČT k pumovému útoku. Za další asi dva týdny jsem se opět víceméně náhodně dověděl, že určitá skupina lidí se rozhodla tuto moji práci zcela zmařit. Ihned jsem proto požádal o vysvětlení producenta Hynieho, který mi jen předal fotocop dopisu odpůrců. Bez mého vědomí jako autora pak této skupince lidí sdělil, že práci na dokumentu zastavuje, aniž by vzal v úvahu, že ČT není jeho majetkem a aniž by respektoval má autorská práva a koneckonců i názory. Podotýkám, že o zastavení tohoto projetku nikdy neinformoval mě jako autora, ale zcela cizí lidí, kteří o této mé práci nevěděli vůbec nic. Když jsem ho svým dopisem z 25. dobna 1998 upozornil, že Jazzová sekce měla tisice členů a desetitisíce přiznivců a že by se neměl řídit názorem několika jedinců, kteří vlastně svým postupem porušují má autorská práva a navíc se vůči mně dopouštěji sprostých pomluv a nehorázných lží, na můj dopis mi dosud vůbec neodpověděl a k naší další pracovní poradě dne 6. května 1998 zcela bez mého vědomí a souhlasu přizval jakousi vedoucí postupu vůči mně. Z této porady jsem proto odešel, neboť v této fázi zásadně odmítám o své práci hovořit před cizími lidmi. O všem jsem informoval předsedu Jazzové sekce pana Srpa, který okamžitě zaslal producentu Hyniemu protestní fax. Producent Hynie odpověděl rovněž faxem, že celou práci zastavuje, aniž by to dodnes sdělil i mně jako autorovi. Dne 11. května 1998 jsem proto odeslal generálnímu řediteli ČT mgr. Puchalskému fax se stížností proti dosavadnímu postupu producenta Hynieho vůči mně. Ten však jen předal moji stížnost producentu Hyniemu, který pak GŘ Puchalskému dopisem z 18. května 1998 znovu zopakoval svůj předchozí postup proti mně v rozporu s mými autorskými i občanskými právy. Gen. řed. mgr. Puchalský mi však dodnes neodpověděl, čímž vše zřejmě jenom mlčky schvaluje. Takovým postupem jsem ovšem nejvíc postižen já, a to tím, že:

1. Bylo o mé práci opakovaně jednáno bez mého vědomí s cizími lidmi, kteří pouze chtějí moji dosavadní práci zcela zmařit.

2. Jako autoru mi nejsou sdělována závažná rozhodnutí o mé práci, a to v rozporu s mými autorskými a občanskými právy.

3. Musím trpět něco, co jako autor nemohu akceptovat.

4. Generální ředitel ČT Puchalský bez mého vědomí mlčky akceptuje nehorázně lži o mé osobě, čímž v rozporu se zákonným posláním ČT zároveň souběžně s výšeuvedeným napomáhá k zablokování mé práce tak, aby její dokončení mohl získat někdo jiný - nejspíš z řad přátel producenta Hynieho.

Myslím, že toto vše jsou dostatečně pádné důvody k tomy, aby se věcí už v totm stádiu zabývala Rada ČT a aby z ní vyvodila odvolání mgr. Jakuba Puchalského z funkce generálního ředitele ČT.

Podrobnosti mohu vysvětlit pouze osobně.

Karel Mašita


ČESKÁ TELEVIZE
RADA ČESKÉ TELEVIZE

Vážený pan
Karel M a š i t a
Kvestorská 1177/13
140 00 Praha 4

V Praze dne 2. září 1998

Vážený pane Mašito,

Rada České televize se velmi vážně zabývala Vašim dopisem z.10. 6. t.r., ve kterém jí navrhujete, aby vzhledem k Vámi podrobně vylíčeným skutečnostem odvolala generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského. Dále Radu ČT žádáte o neprodlené zbavení funkce producenta Karla Hynieho.

Vzhledem ke skutečnosti, že jde o velmi závažnou záležitost, chtěla by Vám Rada ČT vyslovit poděkování za podrobnou informaci i za důvěru, kterou v ní vkládáte.

U vědomí těchto skutečností se Rada ČT podrobně zabývala nejen právní, ale i morální a společenskou stránkou Vašeho případu. Rada ČT konstatovala, že podle zákona je v její pravomoci odvolat generálního ředitele ČT, avšak není v její pravomoci odvolat z funkce jakéhokoliv pracovníka České televize. Tolik tedy ke kompetencím Rady ČT.

Rada ČT samozřejmě uvítala; kdyby v České televizi vznikl solidní dokument o činnosti Jazzové sekce a uvítala by to nepochybně i Česká televize, která tak učinila už tím, že s Vámi uzavřela smlouvu na takový dokument podle informací, kterých se nám dostalo, tento námět i proplatila, nicméně je zapotřebí vzít v úvahu jisté problémy, které se v pohledu na historii Jazzové sekce vyskytly mezi samotnými jejími členy, jak jsme vyrozuměli z určitých narážek ve Vašem dopise).

Domníváme se, že by bylo dílu na škodu, kdyby zůstalo pohledem subjektivním, na škodu, kdyby se za obsah a vyznění díla nemohli bez výhrad postavit všichni, kteří se na práci Jazzové sekce podíleli. S tímto postupem by nepochybně Karel Hynie souhlasit musel.

Rada ČT nezná obsah Vašeho podnětu k zahájení trestního stíhání Karla Hynieho, je věcí příslušných orgánů jak v té věci budou postupovat. Do té doby, než bude tato záležitost vyřešena, např. soudní cestou, nemůže Rada ČT učinit žádné rozhodnutí ve věci Vašeho výše zmíněného návrhu na odvolání generálního ředitele ČT, nebo» se domnívá, že Vámi uvedené důvody (viz např. bod 4 Vašeho dopisu) jsou k takovému kroku při nejmenším více než nepřiměřené.

Je nám ctí pane Mašito, že jste se ve Vašem sporu s jedním producentem České televize obrátil na nás. Vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte, byli bychom rádi, kdyby se se stejnou důvěrou na nás obrátili i mnozí ostatní, kteří léta obětavě v Jazzové sekci pracovali a my budeme velice doporučovat generálnímu řediteli ČT, aby v rámci svých možností, jak finančních tak programových, vznik dokumentu o Jazzové sekci za odborné i tvůrčí spolupráce všech jejích členů bezvýhradně podporovat. Litujeme, že stávající zákon o Radě ČT nám neumožňuje iniciativnější postup.

Dovolte nám, pane Mašito, v závěru našeho dopisu Vám popřát mnoho dalších tvůrčích úspěchů, do Vaší práce Vám přejeme pevné zdraví a mimořádnou pracovní pohodu.

S pozdravem

PhDr. Jan Jirák v. r.
předseda Rady ČT


Karel Mašita, Kvestorská 1177/13, 140 00 Praha 4

Rada České televize
Kavčí hory, 140 70 Praha 4
Praha 7. září 1998

Věc: odpověď na dopis předsedy Rady ČT z 2. září 1998

Vážený pane předsedo, resp. místopředsedo!

K Vašemu dopisu z 2. září 1998 ohledně problému s vedením ČT ve věci televizního dokumentu o Jazzové sekci, který mi byl doručen dnes, Vás musím upozornit, že ani ČT a ani Rada ČT neplní své zákonné povinnosti a že zmíněný dopis obsahuje řadu možná účelových nepřesností. Pominu-li fakt, že tento dopis jsem dostal jako odpověď na můj dopis z 10. 6. 1998, tedy po téměř třech měsících, musím Vás tímto požádat, abyste a) celou věc znovu důkladně prošetřili, včetně toho, že se k ní zodpovědně vyjádří též gen. řed. ČT p. Puchalský, a b) abyste mi nevnucovali něco, co namísto projasnění věci ji pouze silně zamlžuje. Konkrétně tedy:

1. Vaše lpění na tom, abych na mé práci o Jazzové sekci spolupracoval se všemi členy a fanoušky Jazzové sekce, dokazuje Vaši hlubokou neznalost této organizace. Neboť znovu opakuji, že Jazzová sekce měla několik tisíc členů a desetitisíce příznivců prakticky po celém kulturním světě - ti všichni tedy "musí" do mé práce mluvit, a smějí mít k ní cenzorské, honorářové a další nároky? Anebo už jen hledáte alibi, jak se tohoto pořadu zbavit, když jsou s ním takové "problémy"? V tom případě ovšem spolu s vedením ČT porušujete § 2 zákona o České televizi.

2. Naléhání na to, že tato práce musí být objektivní, mě hluboce uráží. Neboť jsem novinář a veškerou dokumentaci o Jazzové sekci jsem shromažďoval řadu let právě proto, abych ji mohl veřejnosti podat v co nejobjektivnější formě. Zplnomocnění k nápravě nezákonnosti, spáchaných komunistickým režimem vůči Jazzové sekci, jsem vzal mj. proto, abych si vytvořil možnost též důkladně prostudovat všechny úřední, tedy i trestně právní spisy Jazzové sekce - opět kvůli maximálně objektivnímu pohle du na toto téma. Mimoto: já jsem sice autor námětu a návrhu scénáře, nicméně dalším "objektivizačním" prvkem snad musí být také režisér, zde zároveň spoluautor podrobného scénáře.

3. Snaha několika býv. členů Jazzové sekce o de facto totální zmaření této mé práce je pouze účelové mlžení skutečné historie Jazzové sekce. Hlavním cílem této snahy je, aby se těchto pár lidí mohlo na obrazovce samo náležitě "heroizovat" a ještě si připsat další výhradní zásluhu na vzniku tohoto dokumentu - nebo ho aspoň zmařit. Ve skutečnosti ovšem nebyli pro celou činnost Jazzové sekce příliš důležití; dlouholetý člen Jazzové sekce Jiří Exner mi do diktafonu k tomu řekl: "První liga byl pouze předseda Sekce Karel Srp a po něm místopředseda Joska Skalník." Ti další lidé plnili pouze jejich nápady a pokyny. Během Srpova věznění ostatně právě tito lidé provedli Srpovi v jeho koncepci Jazzové sekce několik nehorázností, což poté vedlo k jejich odtržení do nynějšího Unijazzu. V této souvislosti jde tedy jen o jakousi frakční bitvu, kde historie je jen zástupný problém a hlavním cílem je skrytá reklama současných kulturních aktivit a zejména představitelů Unijazzu. Tento problém není však mojí věcí jako autora dokumentu, který zpracovávám na základě zjištěných a ověřených skutečností; já si prostě nemohu dovolit podléhat lidem, jejichž tzv. nabídky na spolupráci s ČT jsou motivovány především jejich současnými komerčními zájmy - takovou spolupráci musí odmítnou i ČT. Neboť jinak nevznikne skutečně objektivní dokument, ale pouhý samolibý "oslavný pomníček" pár navzájem si přikyvujícím "protikomunistickým hrdinům" pro jejich vlastní reklamu.

4. Producent Karel Hynie tuto věc nemůže realizovat, neboť z našich osobních setkání jsem nabyl přesvědčení, že tímto projektem si chce udělat jen jakousi "plusovou čárku". Už při prvním setkání a koncepci tohoto tématu jsem ho upozornil, že jím nabízená pouhá hodina vysílacího času je nesmysl a plýtvání časem. Nebo» Jazzová sekce je fenomén nejen tuzemské kultury, ale i nejvyšších pater mezinárodní politiky - když např. Husák při Vídeňské následné schůzce o plnění KBSE v roce 1987 projevil přání setkat se s delegací USA, bylo mu vzkázáno, že nejdřív musí propustit z vězení Jazzovou sekci. Tomu ovšem něco předcházelo a poté i následovalo, a to vše prostě nelze vtěsnat do pouhé hodiny - viz ostatně můj námět a návrh scénáře.

Toto jsou rámcové důvody mého zásadního nesouhlasu s dopisem Rady ČT z 2. září 1998 v této věci a žádám jí tímto, aby se věcí znovu a důkladněji zabývala - viz § 4 zákona o České televizi. Zároveň Radu ČT žádám, aby tento dopis a můj dopis Radě z 10. června 1998 předložila gen. řed. ČT a vyzvala ho, aby se on sám, nikoli pouze producenti, neprodlené k věci písemně vyjádřil.

Pokud pak Česká televize nejpozději do 30. listopadu 1998 se mnou nepodepíše smlouvu na scénář a nejpozději do 31. prosince 1998 nezahájí konkrétní přípravy k realizaci dokumentárního pořadu o Jazzové sekci dle mého námětu a návrhu scénáře, odvezdaných ČT 19. prosince 1997, nadále na něm s ČT nebudu spolupracovat. Neboť nedůvěryhodné instituce i jednotlivce zásadně ignoruji.

Karel Mašita


Reakce tajemníka generálního ředitele České televize

V Praze dne 17. září 1998

Vážený pane Čulíku,

generální ředitel ČT mne pověřil, abych Vám odpověděl na Váš dotaz ohledně dokumentárního seriálu o historii Jazzové sekce. Celá situace není, bohužel, jednoduchá, zejména vzhledem k tomu, že velkou roli zde sehrály emoce. Pokud jde o fakta, mohu uvést následující:

1. Pan Karel Mašita předal koncem roku 1997 do Tvůrčí skupiny 14 námět eventuálního dokumentu. Tento námět byl přijat a zaplacen. Podotýkám, že smlouvou za námět nevznikají mezi autorem a ČT žádné závazky směrem k další literární přípravě a realizaci pořadu. Autor námětu tedy nemůže “trvat na realizaci dokumentu" ani požadovat nějaká další administrativní opatření, což se, bohužel, dále dělo. Autor byl výslovně upozorněn, že veškeré další činnosti spojené s přípravou eventuálního dokumentu (opakovaně vysílaná výzva k divákům, sběr materiálu, oslovení případných výrobních partnerů atd.) spadají do tzv. průzkumu realizace pořadu a že případné další autorské smlouvy (na scénář, režii ...) budou uzavírány až po dokončení tohoto průzkumu. Během realizace průzkumu byl ČT doručen Otevřený dopis některých členů Jazzové sekce, ve kterém byly vyjádřeny zásadní námitky proti předpokládanému pojetí dokumentu panem Mašitou. Za logickou formu řešení této situace zvolil pan Karel Hynie, producent TS 14, setkání sporných stran, neboť bez jejich spolupráce si nedovedl případnou realizaci vůbec představit. Tato schůzka však patrně neměla nejklidnější průběh a pan Mašita ji předčasně opustil - schůzku bral jako útok na svou osobu a nadále odmítá jednat s panem producentem Hynie, avšak zároveň “trvá na realizaci pořadu". Žádné takové právo však nemá.

Jinou věcí je, že ČT má zájem, aby vznikl dokument o Jazzové sekci. Aby však byl nestranný, nelze jeho přípravu v žádném případě nechat toliko na panu Mašitovi, a zároveň vztahy mezi hlavními “aktéry" Jazzové sekce jsou natolik konfliktní, že se nejvhodnějším řešením jeví počkat na “zchlazení hlav".

2. Pokud jde tvrzení, že generální ředitel ČT neodpověděl panu Mašitovi, nezakládá se toto na pravdě. Pan Puchalský obdržel fax pana Mašity 11.5. t.r. a po shromáždění podkladů jsem jeho jménem odpověděl dne 8.6. já sám. Toto je možné samozřejmě doložit, nehledě na to, že pan Mašita mi následně písemně odpověděl, byť nikoli příliš zdvořile.

3. Podle sdělení ČTK z 9.6. t.r. podal pan Mašita na vedoucího producenta TS 14 Karla Hynie podnět k trestnímu stíhání za možné trestné činy poškozování cizích práv a podvod. Po zjištění této skutečnosti byly podklady předány právnímu a smluvnímu útvaru ČT.

S pozdravem,

Jiří Kučera
tajemník generálního ředitele