Jazzová sekce

námět Karla Mašity č. 1

Pozn. k návrhu:

Jde jen o velmi stručný námět, neboť historie Jazzové sekce je nesmírně bohatá a měla a stále má dalekosáhlé souvislosti jak do původně jen kulturní oblasti, tak později do politického života, včetně po téměř celém světě rozestřených mezinárodních vztahů. Použitelné archivní televizní podklady má jen Česká televize. Potřebné písemné dokumenty mám zkompletované jen já.

Zpracování navrhuji rozčlenit do alespoň čtyř navazujících bloků, každý v čase zhruba 40 - 50 minut. V konkrétním členění pak jde o tuto časovou souvislost:

roky: 1964 - 1974 (prac. název Zlatý věk jazzu)

  • 1975 - 1980 ( - " - První problémy)
  • 1981 - 1985 ( - " - Bitva o existenci)
  • 1986 - 1990 ( - " - Případ Jazzová sekce)
  • (v případě i soudní rehabilitace do roku 1991)

    Roky 1964 - 1974:

    V té době v Československu pulzuje bohatý jazzový život, který se promítá i do široké mezinárodní jazzové spolupráce. Mladou generací hýbá beatová hudba, např. Beatles, Roling Stones. Kromě čsl. jazzových hrají v zahraničí i beatové skupiny.

    V Praze např. hraje i Luis Armstrong, rozbíhá se tradice Mezinárodního jazzového festivalu (MJF), konají se beatové festivaly. Pracuje Českoslovesná federace jazzklubů, vzniká Svaz pražských lidových hudebníků (SPLH). Politické ovzduší je uvolněné.

    To trvá do invaze v srpnu 1968. Z ČSSR emigrují statisíce lidí a zaniká i federace jazzklubů.

    Po vyhlášení československé federace je v roce 1969 českým ministerstvem vnitra registrován Svaz hudebníků ČSR (SH - spojen s SPLH). Souběžně vzniká i přípravný výbor České jazzové unie (ČJU), v němž se nejvíce angažuje jazzový hudebník Karel Srp.

    V té době panuje na MV zmatek, nikdo tam neví, zda se mu podaří udržet místo, a jelikož už existuje SH, je Srpovi doporučeno, aby se ČJU spojila se SH.

    Po nástupu Husáka k moci v dubnu 1969 a po demostracích proti invazu v srpnu 1969 začíná tzv. normalizace, která už od roku 1970 v hudební oblasti nejtvrději postihuje beat - zákazy anglických názvů skupin, anglických textů, nošení dlouhých vlasů atp.

    Zatímco státní moc razantněji postihuje i celou společnost, vedení SH a ČJU jednají o vzájemném spojení. V rámci VIII. MJF v pražské Lucerně 3é. října 1971 vzniká za účasti téměř dvou set předních tuzemských jazzmanů Jazzová sekce.

    Prvním předsedou Milan Dvořák (dnes již nežijící) z Kralup nad Vltavou, Srp v předsednictvu. Začátkem roku 1972 získává od SH statut samostatné právnické osoby pro působnost v celé ČSR a ihned začíná spolupracovat na řadě tuzemských jazzových festivalů, např. v Přerově, ve Slaném, v Olomouci a v Mladé Boleslavi, kde se v roce 1972 Srp seznamuje s výtvarníkem Joskou Skalníkem.

    S ním také připravil první tehdy ještě cyklostylované bulletiny JAZZ, kterých do konce 1974 "na koleně" vydali čtyři.

    JS také rozbíhá bohatou klubovou činnost po celé ČSR, přes ní se o členství začínají hlásit stovky prvních zájemců. Tehdy ještě byla celá činnost JS zaměřena výhradně na jazz, spolupráce s jazzmany bezproblémová, začínají se připravovat I. Pražské jazzové dny (PJD), které proběhly v březnu roku 1974 v pražském Radiopaláci a byly věnované především jazzu.

    30. března 1974 policejní masakr v Rudolfově u Českých Budějovic proti Plastic People of Universe, DG 307 a jejich fanouškům - 272 zatčených, desítky těžce a stovky lehce zraněných, brutální stříhání dohola, za účast vylučování ze škol a učilišť.

    Koncem roku 1974 začíná "zlatý věk jazzu v Praze", návštěvy akcí Jazzové sekce se stávají módou a společenskou prestiží (např. klub Rubín v Praze na Malé Straně), ale i jinde po celé ČSR. V té době JS jakoby naráz získala značnou popularitu mezi mládeží a uznání mezi hudebníky, má i velkou publicitu.

    Vše "jede" především po linii tzv. zájmové umělecké činnosti (ZUČ), establishment nemá námitky. JS pro začinající mladé hudebníky zahajuje výukové semináře Škola hrou.

    Roky 1975 - 1980

    V březnu 1975 v Radiopaláci a v Lucerně divácky velice úspěšně II. PJD. V témže roce se presidentem ČSSR stává Husák a v Helsinkách podepisuje v rámci KBSE mezinárodní pakty o občanských, politických hospodářských a kulturních právech.

    Připravují se III. PJD na podzim, ale už se ze strany profijazzmanů ozývají protestní hlasy, že je celá jejich koncepce příliš moderní a zaměřená i na muzikanty, kteří hrají jazrrock anebo přímo státní mocí zakázaný rock.

    Po III. PJD na podzim v Lucerně tato nelibost sílí a bouří se i státní agentury, které chtějí tuto úspěšnost strhnout na sebe. Objevují se první udání na JS českému ministerstvu kultury (MK) a MV. Na jaře roku 1976 Federální shromáždění ratifikuje Husákem podpsané Helsinské dohody a JS pořádá IV. PJD, které se stávají masovou kulturní akcí.

    MK vysílá varovné signály SH, že "pouhá" JS takové akce nemůže dál pořádat, první náznaky perzekucí JS, která už má několik tisíc členů a dál je z administravně technických příčin nemůže přijímat; JS ještě nemá stálé sídlo, pouze schránku na hlavní poště v pražské Jindřišké ulici.

    Profijazzmani na protest zakládají vlastní "sekci" a získávají zázemí v pražské vinárně Parnas. Vedení SH si zatím neví rady. V pražské pobočce vzniká Sekce mladé hudby, která prohlašuje, že nikdy nedovolí vznik skupin typu Plastic People. "Zlatý věk jazzu v Praze" sice odezněl, ale V. PJD roce 1977 jsou už postaveny spíš na rockové hudbě; jsou zcela vyprodané - do Prahy se na ně sjíždějí tisíce návštěvníků.

    JS získává své stále sídlo v Praze - Krči v domku manželů Kupkových. Začátkem roku 1978 chce na své konferenciv Radiopaláci SH zrušit samostatnost JS, zabavit její majetek a rozptýlit členy do jednotlivých poboček. JS svolává protestní shromáždění členů JS do Hajnovky (naproti Radiopaláci), přijelo asi 600 členů a na zasedání v Radiopaláci si paradoxně v předsednictvu SH upevnili pozice.

    Bulletin JAZZ má už vysokou profesionální úroveň, JS zahajuje také ediční (knižní) činnost, zájem soustředěn i na výtvarné umění. Vzniká paralelní (alternativní) česká kultura, poprvé se ve větší míře začíná o JS zajímat StB, zprávy o JS v exilovém tisku.

    Státní moc se snaží vklínit mezi vedení SH a JS, sílí tlak MK na úplně zrušení JS, která své právo na existenci hájí Helsinskými dohodami. V říjnu SH potvrzuje samostatnost JS. Na jaře 1979 VIII. PJD akce po celé Praze, IX. PJD na podzim s razií StB v Praze na Folimance, "Lucerny" skončily. Sílí spolupráce se zahraničními ambasádami, usmíření s "Parnasem", státní moc hledá formu postihů JS mapř. v daňových věcech.

    V roce 1980 JS vstupuje do Mezinárodní jazzové federace, předsedou JS Srp, místopředsedou Skalník. Na pokyn MV zablokována bankovní konta JS. V edici Jazzpetit vycházejí první knihy, které MK sprostě pomlouvá a zároveň spolu s MV vše připravuje ke zrušení celého SH. JS se stále víc soustřeďuje na zahraniční umění, pořádá i filosofické semináře. StB po celé republice rozjíždí perzekuci všech členů JS, režim připravuje likvidaci celé české alternativní hudby pod heslem "Nová vlna se starým obsahem".¨

    Roky 1981 - 1985

    ÚV SH na nátlak MK zrušil JS - odvolání k revizní komisi SH, která zrušení prohlásila za neplatné. Během sporu zákazy PJD, JS naplno rozjela ediční činnost.

    V edici Situace publikace o výtvarném umění, v pražském sídle výstavy, pokračují filosofické semináře, získávání cenných zahraničních publikací, úzká spolupráce s řadou ambasád (např. USA, Velká Británie, Francie, Holandsko), do JS přijíždějí význační zahraniční hosté. MK a MV zesilují tlak na Výbor lidové kontroly (VLK) a národní výbory po celé ČSR pro totální zákaz JS.

    Začíná tisková kampaň proti alternativní hudbě - "Nová vlna se starým obsahem". V jaře 1983 SH ruší celostátní samostatnost JS a přičleňuje ji k pražské pobočce. V Jazzpetitu se připravuje vůbec první české vydání Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, MK a StB rozjíždí kontroly po všech tiskárnách v ČSSR.

    JS tiskne mimo Prahu (např. i na Slovensku). Solidarita s JS sílí po celém státě, dle anket její činnost ovlivňuje zhruba sto tisíc lidí. Charta 77 vydává dokument č. 31/83 o stavu populární hudby v ČSSR, kde vysoce kladně hodnotí JS a poukazuje na neúnosnou státní reglementaci v této oblasti. Na podzim 1983 je nezákonně ze zaměstnání propuštěn Srp a na poradě ÚV KSČ je rozhodnuto JS za každou cenu zlikvidovat. SH o tom neví, dělá ústupky, JS naopak činnost zesiluje. Světový tisk se JS zabývá čím dál víc.

    V létě 1984 Skalník požádal 300 čsl. výtvarníků o spolupráci na kolekci výtvarně řešených malých krabiček Minisalon - 244 z nich nabídku přijalo. V červenci MV činnost celého SH nejprve pozastavilo, v říjnu celý SH definitivně zrušilo. Pouze JS proti tomu podává vrcholným státním orgánů desítky protestů a odkazuje na platné Helsinské dohody. Nikdo neodpovídá, tak žádá o přezkum soudy, které se tím však odmítají zabývat.

    Na jaře 1985 přijiždí na návštěvu JS spisovatel Kurt Vonnegut, který stejně jako představitelé ambasády USA sází před sídlem JS stromek. JS pak nedaleko vztyčuje pomník k výročí konce II. světové války a ke vzniku OSN, režim ho ihned likviduje. V Bratislavě záhadně umírá člen JS Tomáš Petřivý a po policejním výslechu majitel objektu sídla JS František Kupka.

    V září první nezákonné domovní prohlídky a zabavení věcí v sídle JS a v bytech členů jejího vedení. StB už má rozfázovanou kriminalizaci JS. Před následnou schůzkou o plnění Helsinských dohod v roce 1986 ve Vídni má v Budapešti proběhnout Evropské kulturní forum. Zatímco oficiální čsl. delegace s českým ministrem kultury Klusákem a slovenským ministrem kultury Válkem mají připravené referáty o tom, jak je ČSSR vše v naprostém pořádku, v prosinci do Budapešti potají odjíždějí i Srp s dublerem Huňátem.

    Už předtím britský delegát Norman St John Stevas upozornil na problém JS a když se Srp a Huňát objevili na EKF osobně, byl nastolen problém celé nezávislé kultury v ČSSR. Válek prohlásil, že JS dluží státu na daních milión dolarů, JS doložila, že to není pravda. Pak se delegáti nemohli dohodnout na závěrečném dokumentu a v jednacím sále byly pozastaveny hodiny, než byl dokument schválen. Vznikl mezinárodní skandál "případ Jazzová sekce".

    1986 - 1990

    V lednu JS žádá o samostatnou registraci, v dubnu ji urguje, ale státní správa ji v rozporu se zákony zcela ignoruje. Po republice zatýkání členů JS, mj. za plakáty k pohřbu Jaroslava Seiferta.

    V květnu se MV a MK dohodly, že veškerý, právně ovšem soukromý majetek JS musí být zabaven. Protiprávně zabavena i bankovní konta se statisíci korun - aby JS měla co největší finanční problémy. StB zabavuje v tiskárnách rozpracovaná vydání knih z Jazzpetitu (např. Svitavy).

    JS už trvale spojena na zahraniční zpravodajství (prevážně přes Ivana Medka do Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky BBC, Reuter). Ve Vídní zahájena následná schůzka o plnění helsinské KBSE, svět pozorně sleduje perzekuci JS, ale čsl. tisk hlásá, že je všechno v pořádku (např. tehdy nejčtenější Mladý svět, Rudé Právo a další.)

    Národní výbory vedou přestupková řízení, JS ale pracuje dál, vydává zpravodaj 43/10/88 (její pražské telefonní číslo), k 15. výročí svého vzniku připravuje rozsáhlou anketní akci Jací jsme. 2. září zatčeno sedm členů vedení JS, domovní prohlídky v jejím sídle (z vazby k nim přivezen pouze Srp), policie tam vše zabavila. Ihned vzniká pracovní výbor (PV), který pokračuje v práci JS a vydává anketní publikaci Jací jsme.

    Vše se ihned dovídají zahraniční agentury a ve Vídni je prezidentu Husákovi sděleno, že dokud nebude vedení JS propuštěno, měl by z Vídně odjet. 30 prosince vrací soud žalobu prokurátorovi, státní moc mlčí, ale světový odpor sílí.

    Světoznámí intelektuálové a hudebníci podepisují rozsáhlou petiční akci na podporu JS. Na jaře 1987 za značného zájmu světových médií a domácí opozice probíhají soudy, ve vězení zůstává pouze Srp a tajemník JS Kouřil. Kromě zahraničí podporuje JS i CH 77.

    PV vydáva časopis Jazz Stop a usiluje o pokračování činnosti, radikálnější členové jakýkoli dialog s mocí odmítají. Na podzim 1987 Jirous zasílá MV protest proti neustálé tvrdé perzekuci celé alternativní kultury, tu hned dostává ÚV KSČ a vedení StB - Jirous je pak kvůli tomu uvězněn. V lednu 1988 je jako poslední propuštěn z vězení Srp a jedná mj. i s Havlem o další spolupráci.

    JS se stále pokouší o svoji legalizaci, vznikají první návrhy na založení nynějšího Artfora, řada členů pochybuje o smyslu takových snah. V prosinci Srp na snídani Mitterranda s čsl. opozicí.

    V lednu 1989 se JS aktivně zúčastňuje Palachova týdne. Artforum je sice týž rok povoleno, ale plánuje se i samostané sdružení Unijazz - řádně zaregistrováno až v únoru 1990. Obě sdružení však úzce spolupracují v listopadu 1989, kdy byla pro mimopražskou informovanost použita především hustá síť tisíců členů a sympatizantů JS po celé republice.

    JS je také spoluzakladatelem Občanského fóra v pražském Činoherním klubu, její Videojournal natočil množství unikátních záběrů z těch dnů, zvukové přenosy z demonstrací zhusta rovněž zajišťovali členové JS, organizovala první ochranku Václava Havla.

    Artforum s dosud schválenou registraci jen pro oblast Prahy se v květnu 1990 registruje pro činnost po celém Československu a např. v Bratislavě tak dodnes funguje stejnojmenné nakladatelství. Soudní a společenské rehabilitace JS proběhly začátkem roku 1991.