Dva procedurální návrhy

Umí si v České republice někdo představit situaci, v níž Nejvyšší soud na podnět jedné politické strany zakáže přímý celostátní televizní projev šéfa nejsilnější domácí politické strany a předsedy vlády? To, co v zemích Koruny české zřejmě není ani myslitelné, klidně provedl skotský Nejvyšší soud v hlavním městě Skotska Edinburghu. Letos na jaře. Bylo to kvůli tamním místním volbám a soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že britský premiér John Major jako šéf vládnoucích konzervativců by svým televizním projevem mohl ovlivnit skotské voliče a tím i výsledky voleb. Vím to přesně, neb jsem a) v těch dnech přímo v Edinburghu byl, a b) jsem tam bydlel u jednoho z místních "levotočivých" liberálů, kteří návrh soudu podávali.

Ne že bych snad něco měl proti šéfovi nejsilnější české politické strany ODS a předsedovi vlády Václavu Klausovi - koneckonců i Skotové jsou proslulí svojí lakotou. Jen si na to vzpomenu pokaždé, když s blížícími se českými parlamemtními volbami pozoruji stoupající celospolečenskou nervozitu, v níž se další političtí šéfové a koryfejové producírují na televizních obrazovkách, kde pohříchu často jen mluví a mluví, aniž by přitom něco kloudného řekli.

Inu ano, budou volby, bude veselo. Zákon je schválený, tož vykasejme rukávy a chutě do díla - jde přece o místa na kandidátních listinách a k tomu je každá vteřina v TV dobrá. Problém je pouze v tom, že leckteří kandidáti náhle zjišťují, že ač se jako tzv. "pravičáci" k poslancování dostali, nikdy vlastně "pravičáky" nebyli a rychle proto mění dresy (např. i k "levičácké" ČSSD), jenom aby poslancovali dál. I to je ukázka ryze českého "fundamentálního"bezpáteřnictví, v němž bylo vždy dost Fierlingerů či páterů Plojharů.

Kdo se jen trochu vyzná v tuzemském parlamentním dění, ví, jaké v něm už delší dobu probíhají poslanecké přesuny, při nichž dnes už téměř nikdo přesně neví, který poslanec, kdy, kam a proč vlastně patřil, resp. kam ještě může patřit. Proto si dovoluji vznést dva "procedurální" návrhy: 1. Aby všichni kandidáti na parlamentní křesla ve svých životopisech povinně uváděli též členství ve všech politických stranách, jimiž dosud prošli. A aby 2. byl pro jejich propagaci zvolen "skotský" způsob, v němž jejich televizní vystoupení budou s blížícími se volbami omezována od minima až na nulu.

A ještě snad stojí za zmínku to, že když jsem se první dny Ediburghem jen tak coural, pokaždé jsem zbystřil u nenápadných pouličních cedulek s písmeny STB. Naštěstí mi zakrátko jedna pohledná dívčina ve Waverley Market na Princes Street (něco jako pražské Václavské náměstí) objasnila, že se jedná pouze o Scott Travel Bureau, tedy o obdobu našeho Čedoku. Obávám se však, že leckterý současný český parlamentní i zastupitelský kandidát by tuto zkratku mohl znalecky obměnit za jinou instituci.