Ministerstvo spravedlnosti provokuje soudce?

 

Ve středu 29. listopadu nejspíš začalo další kolo sporů mezi Ministerstvem spravedlnosti (MS) ČR a českými soudci. V ten den totiž v Plzni proběhlo výroční zasedání Soudcovské unie ČR, kde byl mj. projednán také zásadní nesouhlas Unie k vládnímu návrhu novely zákona č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců. Zatímco MS jako předkladatel v něm chce prosadit tvrdší postih soudců za jejich případná provinění a na rozdíl od současných kárných senátů od úrovní krajských soudů navrhuje jejich činnost pouze na Vrchních soudech v Praze a v Olomouci a u Nejvyšího soudu v Brně, Unie požaduje komplexní rekodifikaci tohoto zákona, nikoli jeho pouhou novelu. Prezidentem Unie je předseda Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. Jan Vyklický, který obecné problémy fungování nejen české justice vysvětluje detailněji.

 

O co v této situaci vlastně konkrétně jde?

 

"O to, že už od roku 1991, kdy byl bývalým Federálním shromážděním ČSFR přijat zákon o kárné odpovědnosti soudců, soustavně upozorňujeme, že tento disciplinární zákon má velmi závažné vady. A to zejména v tom, že vůbec nebere v úvahu vývoj disciplinárního práva soudců v Evropě za posledních dvacet let. V podstatě jde o filosofický zákon, který sahá hluboko před období druhé světové války, a i když neustále upozorňujeme, že je třeba začít uvažovat o jeho zbrusu nové a modernější podobě, není to nic platné a stále se nic neděje. Až letos devátého října se ukázalo, že ministerstvo spravedlnosti sice už má zpracovány téze tohoto nového zákona, avšak soudcovská veřejnost je vůbec neviděla. Zjistili jsem to při nedávném jednání komise naší Unie, která pro toto vyjednávání s ministerstvem z naší iniciativy vznikla. Členové této komise potom ihned ministerstvo požádali, aby nám svoje téze předložilo: abychom se s nimi mohli seznámit a mohli jsme k tomu vyvolat resortní diskusi a abychom pro příští zasedání této komise předložili k této problematice své stanovisko. Předběžně jsme byli domluveni, že téze dostaneme do poloviny října, aby bylo dost času zabývat se jimi důkladněji."

 

Byly vám předloženy?

 

"Ne. A nedostali jsme je ani dlouho potom. Když nám byli poskytnuty až v polovině listopadu, bylo to těsně před druhýmn zasedáním té komise, kterou jsme proto raději odvolali, neboť by to bylo už jen ryze formální setkání bez možnosti se k tomu věcně vyjádřit. Ale do toho náhle vstoupila iniciativa ministerstva nikoli vytvořit nový zákon, ale novelizovat pouze ten starý. Tím nastala situace, kdy už jsme k tomuto jednání nemohli přistoupit."

 

Proč?

 

"Poněvadž není přece možné předložit novelu tak zásadního zákona k diskusi na pouhých pár dnů bez reálně možnosti se k ní vyjádřit. Navíc jsme k tomu krátce před výročním zasedáním nejvyššího orgánu Unie zjistily, že tento ministerský návrh obsahuje principy, které jsou pro soudce prostě absolutně nepřijatelné."

 

V čem nepřijatelné?

 

"V tom, že tento návrh nejenže opakuje, ale ještě víc zdůrazňuje chyby původního zákona v centralizaci soudnictví zesilováním kompetencí státní správy vůči soudcům. Konkrétně jde o to, že dnes existují kárné senáty jmenované předsedy krajských soudů. Tato zásada z dosud platného discipliníárního zákona má být zachována a ještě by mělo dojít k dalšímu posílení centralizace tím, že se navrhují zrušit kárné senáty u krajských soudů a naopak by měly existovat pouze u vrchních soudů a u nejvyššího soudu. Tím se okruh soudců, kteří se na disciplinární kompetenci smějí podílet, může zúžit pouze na těch několik málo soudců z vrchních a nejvyššího soudu a hrozí situace, v nichž kárný senát bude najmenovávat stejný člověk, který jediný smí podle dosud platného disciplinárního zákona podávat návrh na zahájení kárného řízení vůči řadovému soudci. Tím stejným člověkem je předseda soudu, který si tak bude moci podat návrh na zahájení kárného řízení a zároveň si najmenuje senát, který o tom bude rozhodovat."

 

Nevolá ale současný dost tristní stav české justice přece jen po tom, aby se konečně začal nějak výrazně řešit?

 

"To záleží na tom, v čem kdo ten stav vidí. Anebo chce vidět. Na jedné straně jsou sice výhrady veřejnosti vůči práci soudců skutečně namístě, jenže položme si otázku, co vlastně a komu to ti občané vyčítají. Ono například stěžovat si na průtahy soudních řízení a vyčítat to soudcům by bylo namístě, kdyby se zároveň mohlo říci, že soudci málo pracují. Když ale víme, že soudci pracují globálně mnohem víc, než po nich žádá ministerstvo spravedlnosti, a ještě to nestačí a jsou v soudních řízeních značné průtahy, no tak pak ta vina musí být někde jinde. Pak si občané vlastně stěžují vlastně na ministra spravedlnosti."

 

Můžete to nějak blíž vysvětlit?

 

"Ono to vlastně souvisí s účelem naší Unie, která se snaží pozvednout české soudnictví, které je asi tak o sto let pozadu za celkovou koncepcí evropského soudnictví. Tady je nutné rozdělit právo jako takové od soudnictví. Protože naše soudní právo je skutečně sto let staré. A ještě je tady navíc opačná tendence nás posunovat stále dál a dál do minulosti. Čili naše soudnictví jde zády, anebo lépeřečeno, opačným směrem, než jde v soudnictví vývoj v Evropě. Pokud jde o právo vůbec, tak tam jsme sice také pozadu, ovšem současná transformace se snad nějak pomalu blíží evropským standardům. Ale třeba právě v oblasti procesních norem, které platí pro soudní řízení, jdeme spíš hodně vzad."

 

Myslíte třeba občanský soudní řád, trestní řád o podobně?

 

"Ano. Celý svět už dnes třeba ví, že ten enormní nárůst soudních případů, který je za posledních padesát let zhruba desetinásobný, dosavadním středoevropským způsobem nelze zvládnout. Český soudce, stejně jako německý či francouzský soudce prostě nerozhodne víc než pět šest set případů ročně. Právě v tom jsou velmi falešné stížnosti občanů, že čeští soudci nic nedělají, poněvadž se právě naopak nadřou jako koně. Jenomže to nikam nevede, protože soudních věcí je víc a víc a budou stále přibývat. Fyzický limit soudců v poměru k dnešním procesním předpisům je už prostě na samé hranici jejich možností, a ještě jim teď má hrozit trestání státní správou za víceméně špatné procesní předpisy."

 

To ovšem stále mluvíme o tzv. kontinentálním právu. Ale co třeba právo anglosaské, např. v USA či ve Velké Británii?

 

"Tam je situace zcela odlišná, a to právě zásluhou jiných procesním možností. Např. soudce v USA rozhodne osm tisíc věcí ročně, což je desetinásobně výkonnější soudní systém."

 

A to jen díky pružnějším procesním pravidlům?

 

"Ano, všechno je založeno jednak na odlišných procesních možnostech, a za druhé na úplně jiném postavení soudce. Ten soudce je tam prostě člověk, který je podepřen soudní doktrinou tak, že si může dovolit to, co mu umožňuje procesní předpis. Například vydat rozsudek a nepsat u něj zdůvodnění, což značně zrychluje práci. Tam prostě vztah k soudci není založený na apriorní nedůvěře k němu, ale je naopak založen na apriorní důvěře k němu - když už takto rozhodl, tak pro to asi měl nějaký dobrý důvod. Zatímco u nás kdyby soudce nenapsal odůvodnění, tak bude všemi obviňován z nějakého zlého, nečestného úmyslu."

 

Nemůžeme ale přece srovnávat český postkomunistický právní systém s po staletí trvajícím demokratickým právním řádem v USA, kde mají soudci navíc odlišné procesní předpisy.

 

"Ne, oni je tam vůbec nemají. Aspoň ne takové, jak je známe například u nás. V anglosaském právu procesní předpis nevydává parlament, ale přijímá si ho soudnictví samo podle toho, jak si to momentální situace vyžaduje."

 

To tedy znamená, že ministerstvo spravedlnosti v USA existuje například jen proto, aby zabezpečovalo hmotné potřeby soudců, respektive celé justice?

 

"Ne, ani to ne. Takhle asi: já osobně jsem byl v USA celý měsíc a ani jednou jsem tam o ministerstvu spravedlnosti neslyšel jediné slovo. Když to trochu přeženu, tak tam soudci možná ani nevědí, že tam nějaké takové ministerstvo vůbec existuje. Anebo to vědí, ale k ničemu ho nepotřebují. Navíc toto ministersvo vůči nim nemá vůbec žádné kompetence. Jedinou výjimku tvoří US Marshal Service, což je součást tamního ministerstva spravedlnosti, která má na starosti bezpečnost soudců, a jenom v této oblasti jí posílají soudci v podstatě jenom příkazy o tom, co potřebují, aby toto ministerstvo pro ně zabezpečilo. Ministerstvo to provede a tím všechno končí. Péči o hmotné zabezpečení soudů a soudců je oblast, kterou si vyjednává samospávná soudcovská, resp. soudní konference, čili něco podobného naší soudcovské unii, přímo s Kongresem. V těchto věcech se ministerstva spravedlnosti nikdo na nic vůbec neptá."

 

Jaká je dosavadní historie české Soudcovské unie?

 

"Soudcovská unie ČR vznikla v listopadu roku 1990 jako stavovské nepolitické sdružení - proto byla naše konference teď 29. listopadu výroční. Zpočátku byla naše spolupráce s ministerstvem spravedlnosti velmi dobrá, ale po příchodu Jiřího Nováka na post ministra začátkem roku 1992 začaly proti nám značně obstrukce právě ze strany tohoto ministerstva. Což je ale dost paradoxní, protože naše základní cíle jsou například pozvednout české soudnictví, soustavné zvyšovat ochranu práv a svobod člověka, příspívat k vytváření demokratického právního řádu a také rozvíjet spolupráci s obdobnými sdruženími v zahraničí."

 

Kolik členů má tato Unie v současné době?

 

"I přes tyto obstrukce je v teď Unii z celkového počtu zhruba 2 100 českých soudců kolem 1 000 soudců. Kromě toho dalších 400 soudců podporuje cíle Unie, čímž se stala reprezentativní organizací českého soudnictví. V průběhu této doby totiž souběžně probíhala prezentace českého soudnictví prostřednictvím naší Unie v zahraničí a loni jsme byli přijati do evropské asociace soudců s názvem Evropští soudci za demokracii a svobody a letos 14. září jsme byli přijati do nejprestižnější Mezinárodní organizace soudců se sídlem v Římě. V těchto mezinárodních organizacích jsme ovšem byli pozitivně bráni už dávno předtím. Čili jsme zcela jinak přijímáni doma a úplně jinak v zahraničí."

 

Jak vůči vám reagují ostatní čeští soudci? Myslím tím třeba, jestli vás nepomlouvají, jestli se jen nechtějí zalíbit ministru Novákovi, jestli vám úmyslně neškodí.

 

"Ne, z toho nemáme obavy. Přece jen máme v tomhle provedený poměrně slušný průzkum terénu a máme na tohle dvě teorie. Jedna je ministerská: kdo není s vámi, je proti vám; takhle to kdysi vykládal ministr Novák, ale už s tím pomalu přestává, protože teď už je proti nám méně soudců než těch, kteří jsou s námi, takže to ztratilo na významu. Ti, co se k nám přímo nepřihlásili, se dělí na dvě skupiny: na ty, kteří všechny Unijní cíle berou za své, protože s nimi slušný soudce prostě nemůže nesouhlasit, a pak jsou to ti, kteří pro to mají nějaký osobní důvod, řekněme jen nějaké osobní averze proti jednotlivým členům Unie a tento svůj negativní vztah personifikují k celé Unii. Anebo je to jen proto, že jsou příliš daleko, mají příliš mnoho práce, anebo prostě nemají žádný významný cit pro stavovské hnutí. Tady je třeba si uvědomit, že jsme organizace dobrovolná a že leckdy je členství v této Unii i řekněmě riziko pro jiné vztahy soudců k ministerstvu spravedlnosti."

 

Myslíte, že i tito soudci budou proti návrhu ministerstva spravedlnosti protestovat?

 

"To nevím a myslím, že je to jejich věc. Každopádně si ale určitě uvědomují, že v případě schválení této novely Parlamentem se tato problematika bude týkat i jich samotných - třeba když se někomu znelíbí. A nemusí jít třeba hned o možnost jejich odvolání ze soudcovské funkce, ale třeba o to, aby mohli být postiženi finančně. Zatímco totiž současný evropský trend směřuje mimo úřednické pojetí soudcovství, filosofie ministrerského návrhu vlastně tento trend zcela ignoruje. Například s ohledem na letos v říjnu Poslaneckou sněmovnou přijatou novou právní upravu platových poměrů soudců v komplexním zákonu o platech jak ústavních činitelů, tak i státních zaměstanců chce ještě zvýšit finanční postihy. Tady je vůbec nutné uvědomit si, že efektivita soudnictví představuje specifickou soudcovskou etiku, což je něco jiného než prezentuje úředník na ministerstvu nebo samotný ministr. Etická pravidla soudce jsou velmi přísná, protože jdou nejenom do jeho pracovní činnosti, ale jdou i do jeho osobního života. To za prvé. Za druhé by si ale lidé měli také uvědomit, že sice nadávají na soudy, ale de facto nadávají na řízení soudů, a to už ty soudy vůbec v ruce nemají."

 

Jaký je váš názor na zamítavou reakci ministerstva na nesouhlasné stanovisko Unie v této problematice?

 

"Kdybychom to brali větu po větě, tak už například tvrzení, že navrhované změny zákona jsou v souladu s mezinárodním právem, patří mezi ty prázdné fráze, o jaké se dnes opírá kdekdo. Dále k tomu, že členové kárných senátů by měli být jmenováni a ne voleni, tvrdíme, že v rámci demokratizace vnitrojustičního života by měli být členové těchto senátů voleni a ne jmenování, a to ze všech soudců, nejen ze soudců vrchních soudů a nejvyššího soudu. Adekvátní postih, včetně finančního, je rovněž totální nesmysl. Zásadně nepravdivé je ovšem tvrzení, že klíčová ustanovení návrhu byla při různých příležitostech a v předstihu projednávána i se soudci a že na jejich názory byl brán náležitý zřetel. To prostě skutečně není pravda."

 

Možná byla projednávána, ale vy nevíte, s jakými soudci.

 

"No právě! Já bych tyto soudce rád viděl. Protože ani jednoho ze 107 delegátů naší listopadové konference se na tyto věci nikdo neptal. Ani jeden z těchto delegátů zároveň nezná žádného soudce, s kterým byl tento návrh předem projednáván. Kromě toho s prinicipy, na nichž je tento návrh novely vybudován, ani teď žádný z delegátů naší konference nesouhlasí. Když si navíc uvědomíme, že se celý ten návrh projednal až po přijetí nového zákona, který upravuje i platy soudců a platí až od letošního října, tak ať mi někdo vysvětlí, kdy třeba někdo výši finančních postihů se soudci projednal. Tady prostě ministerstvo usvědčuje samo sebe ze lži. Soudnictví o tom prostě neví, a jestli o tom ví jen pár soudců, kteří jsou ministerstvem standardně dotazování anebo jsou využíváni pro diskuse na toto téma, tak to ale přece není soudnictví, to je pouze určitá kategorie soudců. Celé to je prostě vůči nám nefér, a když jsme to na naší konferenci jako velice aktuální bod projednávali, tak všichni zahraniční hosté této konference nad tím vyslovili nemalý podiv. Někteří jen významně pozdvihli obočí a jeden z nich k tomu poznamenal, že on sám by něco takového od svého ministerstva vnímal jako provokaci vůči soudcům. Všeobecně se pak shodli na tom, že kdyby jim jejich ministerstva předložila i jen takovouto dílčí novelu k diskusi kratší než tři měsíce, že by se o ni s nikým vůbec nebavili - nehledě k tomu, že by to mělo závažné vnitropolitické důsledky."

 

(Kromě platné české Ústavy, podle jejíhož čl. 63, odst. 1, písm. i) jmenuje soudce prezident republiky a podle čl. 62, písm. f) jmenuje předsedu a místopředsdu Nejvyššího soudu, platí pro soudnictví ještě zákon č. 335/1991 Sb. o soudech a soudcích, podle kterého jmenuje předsedy a místopředsdey vrchních, krajských a okresních, resp. obvodních soudů ministr spravedlnosti, zákon č. 412/1991 Sb. o kárné odpovědnosti soudců, zákon č. 436/1991 Sb. o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejích zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů, vyhláška MS č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a interní instrukce MS o vnitřních a kancelářských řádech pro okresní a krajské soudy. Platy soudců původně řešil zák. č. 391/1991 Sb. o platových poměrech soudců a justičních čekatelů, který však byl nahrazen komplexnejším zákonem č. 236/1995 Sb. z letošního října o platech ústavních činitelů a zaměstnanců státní správy. Soudců Ústavního soudu se tato problematika netýká, neboť je dle čl. 84, odst. 2 Ústavy ČR jmenuje také prezident ČR a jejich další činnost a odpovědnost upravuje samostatný zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu.)